Šílené čínské (zlo)zvyky I. část

Šílené čínské (zlo)zvyky I. část

Od tý doby, co bydlíme v Číně,  chovám opravdu velkou úctu ke všem (no skoro ke všem) veřejně známým osobám. Věřte, že být cizincem v malém čínském městečku je stejné, jako kdyby se v Berouně na náměstí zjevila Angelina Jolie.  Zkrátka máte veškerou možnou pozornost, i když o ní tak úplně nestojíte. Kromě toho, být cizincem v Číně taky vyžaduje čelit určitým zvykům (nebo spíš zlozvykům), který nejsou vždycky úplně příjemný.

 

CIVĚNÍ

Dobře, budiž Číňanům odpuštěno, že si chtějí prohlédnout cizince, o které je tady pořád nouze (ve velkých městech je situace jen o kousíček lepší). Z historického a politického hlediska jistě není jejich vina, že se Čína nehemží cizinci. Nevadí mi, když jdu po ulici a lidi se na mě dívají o něco déle než na běžné (rozuměj čínské) kolemjdoucí, NICMÉNĚ celkem běžně se mi stává, že lidem nestačí se na mě dívat ze slušné vzdálenosti. Ne! Oni musí přijít až úplně ke mě, naprosto v klidu narušit mojí osobní zónu a CIVĚT!Prohlížet si mě nahoru dolu, od hlavy k patě a zase zpátky. Jako by se chtěli tisíckrát ujistit, že I já patřím k druhu homo sapiens, že mám dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu. A vůbec, ale vůbec jim není blbý na mě takhle čumět dlouhý minuty z bezprostřední blízkosti!

 

FOCENÍ NA TAJŇAČKU

Nechci si tady hrát na nějakou celebritu, ale to, že si mě někdo fotí, se mi stává skoro každý den (to jako vážně). Nikdy neodmítnu lidi, kteří ke mě přijdou a slušně se zeptají, jestli se se mnou můžou vyfotit. Ale pak jsou tady takoví (a těch je většina), kteří si mě chtějí vyfotit, ale z nějakýho, mě neznámýho, důvodu nedokážou přijít a normálně a slušně se zeptat. Místo toho dělaj, že si hrajou s telefonem (což je víc než zjevný, že nedělaj) a na tajňačku mě fotěj.
Minule jsme byli na jednodenním výletě kousek od nás. Stojím si pod obrovskou sochou Budhy a najednou se přede mnou zjeví chlápek a cpe mi telefon přímo před obličej. Tohle mě vždycky spolehlivě nasere. Říkám mu: Co děláte? To mě jako fotíte? On, trošku překvapeně, že mluvím čínsky, ale jinak naprosto suše odvětil: Ne a otočil se ode mě. Koukla jsem se mu přes rameno  na jeho telefon a měl pravdu. Nefotil mě, natáčel mě….

 

TĚLESNÉ PROJEVY A JÍDLO

Vsadím se, že o tomhle už jste asi někde slyšeli. Mluvím o plivání, krkání a dalších tělesných projevech. To je asi něco, na co si tady nikdy nezvyknu. Především to plivání. To je něco tak nechutnýho! Já fakt nevím proč, ale Číňani mají neustálou potřebu odhleňovat si krk.  Jako v pohodě, když to dělají doma nebo prostě někde, kde nejsou lidi. Ale oni to samozřejmě dělají hlavně na veřejnosti, v restauraci, v letadle, v autobuse prostě všude. Jestli si myslíte, že je to jen záležitost chlapů, tak se dost pletete. Vždycky mě dostane, když někde slyším ten typický zvuk tahání hlenu až z paty, otočím se, kdo to byl tentokrát a vidím vyšňořenou dámičku na podpatcích s perfektním účesem a make upem jak fluše do odpadkovýho koše na ulici…

Dalším velice oblíbeným čínským zlozvykem je mlaskání. Řeknu vám, že někteří Číňani by se bez mlaskání nebyli schopni najíst. Mlaskání nebo mluvení a smích s pusou plnou jídla otevřenou dokořán, to je jejich specialitka. Mám pocit, že čím víc jsou nechutný, tím víc si to jídlo užívaj (oni to ale samozřejmě za nechutný nepovažujou).

Jídlo obecně je pro ČÍňany hodně důležitá součást kultury. Číňani jídlo milujou a nejvíc, když můžou jíst ve velkých skupinách, protože u toho můžou udělat víc hluku a bordelu. Není výjimka, že se jich u stolu sejde třeba 20 a to je potom jízda.

My jsme byli párkrát na takovou velkou večeři pozvaní. Na jednu stranu je to pecka, protože oni objednají celý jídelní lístek, takže hladoví určitě neodejdete. Na druhou stranu je to někdy dost únavný, protože:

  • Číňani u jídla neumí mluvit normálně (no oni vlastně nikde neumí mluvit normálně), takže na sebe v podstatě křičí. Čím víc nahlas, tím líp
  • Chlapi během jídla kouří kdykoli se jim zlíbí (a většinou všichni najednou) a vůbec neberou ohledy na ostatní, kteří ještě jí
  • Nepředvídatelně pronášejí přípitky, což v reálu znamená, že musíte vstát a napít se pokaždý, když si někdo stoupne a pronese přípitek. To dělaj asi každých pět minut
  • Když jste cizincem, hostitel i všichni okolo se vás neustále budou ptát, jestli vám to chutná
  • O každým jídle, který přinesou na stůl, vám řeknou, co to je, i když je to na první pohled zřejmý
  • Budou vás obdivovat, když zjistí, že umíte používat hůlky, když neumíte, budou se vám smát
  • Budou vás obdivovat ještě víc, když zjistí, že máte rádi pálivý jídlo, když ne, budou se vám smát
  • Doslova hrdinama se stanete, když s nima začnete pít panáky. Budou se snažit s váma soutěžit, kdo vydrží víc. Číňani ale nejsou moc dobří pijáci, takže byste pravděpodobně vyhráli, ale ze slušnosti necháte vyhrát hostitele, takže se vám ostatní budou smát, že už nemůžete

Je to vskutku nezapomenutelný zážitek, nic pro slabé povahy a romantiky, ale aspoň se tam člověk dobře nají.

Tak to byly první tři čínské zvyky. Příště vám představím další šílenosti, které jsou vlastní jen a pouze Číňanům!

Please follow and like me:
RSS
Facebook
Facebook
Instagram
Follow by Email

Leave a Reply

Your email address will not be published.